K poutnictví patří především cesty, jejich délka je většinou odvislá vzdáleností poutního místa od poutníkova bydliště. V období baroka se počet poutních cest vysoce navýšil a nově zakládané sakrální stavby napodobovaly původní daleká poutní místa. K cestám byly postupně do krajiny začleňovány drobné stavby, jako jsou Boží muka, kříže, kapličky nebo plastiky a reliéfy. V některých případech byly podél cest stavěny celé souvislé řady kaplí. Vznikaly především tzv. „kalvárie“ inspirované cestou Via dolorosa vedoucí na Golgotu, často doplňované i Božím hrobem. Dnes obvyklý cyklus křížové cesty se čtrnácti zastaveními se začal ve střední Evropě šířit v průběhu 18. století poté, co se již v předchozím století ustálil ve františkánském prostředí.
Nejednalo se ale pouze o křížovou cestu, ve Středočeském kraji se částečně dochovaly tři barokní poutní cesty, doplněné jednotně tvarovanými výklenkovými kaplemi, jejichž obsahem byl cyklus ze života svatých. Nejstarší z nich, cesta z Březnice na Svatou Horu, vznikala od roku 1649. Původně ji tvořilo pouze 16 křížů, později byly na jejich místě vystavěny kaple, ve kterých byly umístěny obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Kaple byly oboustranné, poutník vracející se domů mohl už zdálky spatřit české zemské patrony, kteří ho na zpáteční cestě provázeli. Z těchto kaplí se do dnešního dne dochovalo osm. Druhá z těchto cest byla postavena mezi lety 1674–1680 a vedla z Prahy do Staré Boleslavi k Palladiu země české. Tuto cestu lemovalo 44 jednotných kaplí, ve kterých byl znázorněn cyklus ze života sv. Václava, doplněný obrazy Madon či poutních míst. Madona z Hájku byla vyobrazena v kapli s pořadovým číslem 21, která stávala v místech dnešního nádraží Kbely a zanikla při jeho výstavbě. Kaplí staroboleslavské cesty se dodnes dochovalo šestnáct. Tato cesta byla pravděpodobně vzorem pro stavbu hájecké poutní cesty, která se stavěla v letech 1720–1723, do roku 1734 pak trvala její výzdoba. Námětem obrazů ve dvaceti výklenkových kaplích byl život Panny Marie a sv. Františka. Obrazy ve výklenku byly horizontálně dělené a byly vybrány tak, aby spolu námětově vždy ladily, tedy narození Panny Marie vedle narození sv. Františka, smrt Panny Marie a smrt sv. Františka etc.
Poutní cestu, která původně vedla po prastaré zemské stezce z Prahy do Němec, dnes již nelze projít v celém její původní trase, je na několika místech přerušena, některé její úseky dnes už vůbec neexistují, jiné naopak byly znovu vybudovány. Také z původních dvaceti kaplí jich do dnešního dne zbylo pouhých jedenáct, a to dvě již nestojí na svém původním místě. Hájecká cesta si nese významné prvenství, její kaple byly a dosud jsou největšími výklenkovými kaplemi, které kdy poutní cestu lemovaly. A to jak na území Čech a Moravy, tak pravděpodobně i střední Evropy. Jejich rozměr činí úctyhodných 8,5 m na výšku k vrcholu kříže (k římse je to 5,5 m) a půdorys má rozměr 3,8 m x 1,3 m.