Brahmačarja
Teď je třeba se krátce zmínit o brahmačarji – sexuální zdrženlivosti. Týká se ženatých i svobodných, protože je pravým základem duchovního pokroku. Brahmačarja byla různě vykládána a zřejmě má různý význam. Ale jejím prostým a podstatným smyslem je zdržování se pohlavní myšlenky a pohlavního skutku v každé formě. Nejhrubší formou pohlavnosti je sexuální styk. Od toho musí být ovšem zcela upuštěno. Ale vytrvalost provádění brahmačarji vede k zjištění, že tato hrubá forma je ve skutečnosti výrazem vnitřních popudů.
Řízení a vyhlazení těchto popudů je podstatnou věcí. Bez toho pouhé vnější odříkání má malý význam, kořen pohlavnosti tkví hluboko v naší mysli a životě. Můžeme také říci, že začal současně se vznikem individuálního života. Pojem dvojnosti je v jistém smyslu pilířem pohlavního vědomí. Proto Šrí Rámakrišna říkal, že dokud člověk neuskutečnil Boha, nemůže se úplně zbavit pohlavní žádosti. Poznávat pohlavní odlišnost mužů a žen je druh pohlavnosti. Když jsme úplně vymýtili žádost, nepociťujeme tento rozdíl. Bude se jevit jen jako átman, existující ve všem nad rozlišením pohlaví a těla. Ale na začátku nemůžeme se ovšem pozdvihnout do takové výše, nýbrž musíme začít na nižší úrovni. Přesto nesmíme zapomínat na cíl. Musíme zdůraznit, že to, co bylo řečeno shora o formách sexuálního vědomí, není pouze fiktivní záležitost. Jsou to formy pravé a skutečné, a dokud jsme je nevyhladili, nestali jsme se pravými brahmačáriny.
Jestliže vědomí pohlavnosti je skutečně tak zhoubné, jaký postoj bychom měli k němu zaujmout? Měli bychom je podpořit nebo se pokusit o jeho zničení jakýmkoliv způsobem, nám možným? Můžeme se ptát, zda je sexuální ovládnutí nezbytné pro duchovní pokrok, a pokud ano, proč se ršiové odedávna ženili a plodili děti? Pravíme s největším důrazem, že je naprosto nutné. Je proto mnoho důvodů. Hinduističtí čtenáři vědí, že naši sádhakové a staré spisy uznávají existenci jistých čaker neboli utajených středisek v těle. Má jich být sedm. Nejnižší čakra múladhára, svádhišthána a manipúra se nalézají v nižších částech trupu těla proti pohlavním orgánům a žaludku. Anáhata je umístěna proti srdci, višuddha proti krku, ádžňá proti spojnici obočí (mezi očima) a sahasrára v mozku. My – nebo naše vědomí sebe má své těžiště v každém jednotlivém okamžiku v jednom z těchto mystických středisek. Cítíme pozvedání a klesání mysli. Kde je mysl, tam je soustředěna energie a krev.
To je naše běžná zkušenost. Máme-li vznešenou, čistou myšlenku, cítíme, že jsou stimulovány horní části těla – srdce a mozek Když však myšlenka je nečistá, jsou stimulovány nižší části. Zpravidla pozorujeme, že těmto jednotlivým stupňům našich subjektivních zkušeností odpovídají též stupně objektivních skutečností. Člověk, jehož myšlení se v podstatě nachází v nižších čakrách, má jistou zkušenost o skutečnosti. Ten, jehož vědomí se nalézá ve vyšších střediscích, má zcela odlišnou zkušenost.
Prvnímu je svět pekelnou záležitostí (on ji ovšem nepociťuje jako peklo), nevidí v něm nic božského, zkušenost je pro něho hmotná a zraková. Je naplněn představou těla. Posiluje fyzické. Pachtí se po fyzickém pohodlí a potěšení. Nepociťuje přitažlivost něčeho vyššího. Krátce řečeno, jeho bytí je animální a jeho zkušenost je rovněž animální. Avšak kdyby mohl nějak odtáhnout svou mysl z těchto nižších oblastí a umístit ji ve vyšších střediscích, jeho pohled na svět by se ihned změnil. Již by neshledával, že je hmotný a špinavý. Vnímal by jej jako by byl naplněn Božským světlem a životem. Svět by pro něho už nebyl hmotný, ale duchovní. Vše by se změnilo, jeho vlastní záliby i protivné věci, jeho tužby i naděje, jeho vztah k druhým. Kdyby dovedl pozdvihnout vědomí k nejvyššímu středisku, viděl by jedině Boha a nic jiného.
Tento vztah subjektivních čaker k pohledu na objektivní skutečnost je základem při určování hodnoty a nutnosti brahmačarji. Jestliže se chceme povznést k vyššímu náhledu na skutečnost a duchovní pokrok, znamená jenom toto – musím pozvednout své vědomí na vyšší subjektivní úroveň. Ale jak bychom to mohli dokázat, když myšlenkami a činy dráždíme nižší čakry? Hovíme-li si v sexuálních myšlenkách i činech, vzrušíme nižší střediska a mysl tam nutně bude přebývat a bude zde proto jen nízký, špinavý pohled na skutečnost, nikoli vyšší. Proto je naléhavé, ne-li naprosto nezbytné, aby se za žádných okolností nevyskytovalo podráždění nižších středisek.
Pohlavní zdrženlivost je naprosto nezbytná pro duchovní pokrok. Existuje ještě další důvod. Duchovní praxe způsobuje velké napětí nervů a mozku. Nervový systém a mozek, oslabené nezdrženlivostí jsou příliš slabé, než aby je mohly snést v tak velké míře. Podlehnou velkému duchovnímu náporu a výsledkem bude totální kolaps a nevyléčitelné onemocnění. Kromě toho vnímání vyšších stupňů skutečnosti vyžaduje aktivitu velmi citlivých nervů. Bez brahmačarji odumírají a stávají se nefunkčními. Vyšší skutečnosti jsou nemožné pro lidi, kteří nejsou brahmačáriny. Co se týče ršiů víme o nich tak málo, že je nesmírně nesnadné říci něco určitého o jejich činnosti.
Je nepochybné, že slova rši bylo používáno volně. Lékař byl rši, filolog byl rši, autor zákoníků byl rši a muž duchovní moudrosti byl také rši. Všichni ršiové tedy samozřejmě nebyli duchovními lidmi, a ne všichni ršiové, zabývající se duchovními naukami byli vysoce duchovními lidmi. Jak tedy bychom mohli vyvozovat něco určitého z jejich chování vzhledem k základním podmínkám vysokého duchovního života? Dále je možné, že ačkoli zplodili děti v první fázi svého života, v další fázi, když se vážně oddali duchovní praxi, zachovávali přísnou brahmačarju. Že tento vrcholný požadavek brahmačarji není nic nového, vyplývá jasně ze skutečnosti, že i v samotných upanišadách jsou výroky, vyslovující nutnost brahmačarji pro duchovní uskutečnění. Kromě toho v těchto dávných dobách žila skupina lidí, kteří nikdy nevstoupili do světa, nevešli ve styk se ženami, nýbrž zachovávali naprostou zdrženlivost. Rozhodně však je nutné upřednostnit přítomné zkušenosti před historickým podáním. Provádějme sádhanu a pocítíme sami, jaký význam má v duchovním životě brahmačarja.
V dnešní době převládá v naší zemi mnoho moderních názorů, které brahmačarju považují za nepřirozenou a škodlivou pro všestranný rozvoj. To vše jsou pošetilé názory a aspoň hinduisté by měli rozhodně odmítnout tyto nové směry. Je možné, že sexuální zdrženlivost způsobí některé patologické příznaky. Co na tom záleží? Nezískáme za to něco nekonečně vyššího? Podrobme se zkoumání. Navzdory utrpení musíme pokračovat na své cestě. Je naprosto jisté, můžeme-li věřit světcům a mudrcům, všech zemí a dob, že tato cesta nás dovede ke zlaté bráně. Brahmačarja nemůže být uskutečněna bez úsilí. Zdrženlivost je nutná, i když může vytvořit komplexy. Ale komplexy nebudou jediným plodem našeho úsilí. Bude také duchovní osvícení. A jedině to je významné.
Je zcela pravdivé, že všichni nemohou a nemají provádět brahmačarju. My ovšem uvažujeme jen o těch, kteří vážně usilují o duchovní život, nikoli o všedních lidech. Brahmačarja nemůže být prováděna bez duchovního nadšení. Touha po Bohu je první podmínkou uskutečnění brahmačarji. Tajemství je zapomenout na tělo. Často shledáváme, že při zaměření k praxi brahmačarji se věnuje se příliš mnoho pozornosti podrobnostem fyziologickým, dále podrobnostem potravy a žití. Příliš se zdůrazňuje vědomí zdrženlivosti. To je přílišné vyzdvihování zdrženlivosti ve vědomí, je psychologicky škodlivé a v delším časovém odstupu není úspěšné. Čím více se zabýváme pohlavností, ať ve smyslu žádosti nebo jejího potlačení, tím méně budeme mít úspěchu ve snaze se jich zbavit. Zapomenout je cesta k úspěchu. Dejte se tak zavalit myšlenkou na Boha, že nebudete moci myslet na tělo nebo jeho pohodlí. K tomuto cíli je opakování Jména Božího velmi účinné. Samozřejmě, že mohou být vytvořeny některé užitečné návyky. Jsou nezbytné. Ale ať se nestanou posedlostí. Některá omezení v jídle jsou nezbytná. Nesmíme se dostávat do styku s lidmi nebo věcmi, které nám připomínají pohlavnost. Je naléhavé, abychom se vzdali společnosti těch, kteří se oddávají sexualitě. Je škodlivé příliš velké pěstování něžných citů. Nesmíme spát ani příliš mnoho, ani příliš málo. Večerní strava musí být skrovná, neměli bychom jít spát, dokud jsme ji zpola nestrávili. Je dobrým zvykem opakovat Jméno Boží a takto usnout. Nemáme používat zbytečně teplé oblečení. Stejně tak by se tělo nemělo zbytečně trápit. Ale znovu opakujeme, vše není nic platné, dokud v našem srdci není všepohlcující vášeň směřující k Bohu. Jedině na jejích křídlech máme přeplout močál pohlavnosti.
Není třeba se znepokojovat při noční poluci. Zpočátku na tom příliš nezáleží. Postupujeme dále, bez ohledu na tuto okolnost. Poznenáhlu s uklidňováním a očišťováním naší mysli stanou se i tyto noční poluce ojedinělé. Ale ovšem musíme vždy dbát toho, abychom se žádným způsobem nerozrušovali, protože takové rozrušení vytváří špatné sny a klidný spánek je nezbytný. Den po poluci je dobré a užitečné zachovávat částečný nebo úplný půst s modlitbou a rozjímáním o Bohu. To má znamenitý vyrovnávající účinek. Pro ty, kdo chtějí instrukci k úspěšnému provádění brahmačarji – nejlepší radou je pravidelně praktikovat sádhanu a zapomenout na tělo a svět myšlením na Boha.
To je jediná cesta k úspěchu. - Není žádná jiná.